Komentář

 

Závoj byl roztržen shora dolů

Napsal(a) New Christian Bible Study Staff (strojově přeloženo do čeština)

Photo by Rezha-fahlevi from Pexels

Když Ježíš zemřel na kříži, došlo k zemětřesení. Skály byly rozděleny. Stotník a jeho vojáci, kteří prováděli rozkazy ukřižování, se báli.

V srdci chrámu, ve „svatých svatých“, v samém srdci Jeruzaléma, se roztrhl posvátný závoj, shora dolů.

Závoj „rent in twain“ ...

Závoje ve svatostánku a později v chrámu byly důležité. Jsou popsány velmi podrobně v Exodu a v 1. Královské. v Nebeská tajemství 2576„Říká se, že„ racionální pravdy jsou jakýmsi závojem nebo oděvem do duchovních pravd… Závoj představoval nejbližší a nejvznešenější zjev racionálního dobra a pravdy…

A teď, když Ježíš umírá na kříži, závoj slzy. Co to znamená?

Zde je ukázka toho, jak Swedenborg popisuje toto:

„... že jakmile byly všechny zjevy rozptýleny, Pán vstoupil do samotného božského a zároveň otevřel prostředek přístupu k samotnému božskému prostřednictvím svého člověka, který se stal božským.“ (Nebeská tajemství 2576)

Přemýšlejte o čtyřech duchovních událostech na předměstí:

1) Vytvoření fyzického vesmíru. (Aktuální nejlepší odhad: před 13,8 miliardami let). Geneze 1:1-10

2) Začátek života. (Na Zemi před 3,5 až 4,5 miliardami let.) Geneze 1:11-25

3) Počátek duchovně vědomých lidských bytostí. (Rozumný odhad: před 100 000 lety). Geneze 1:26-31

4) Vtělení a vzkříšení Pána Boha Ježíše Krista (před 2000 lety).

Boží láska a moudrost proudily do vesmíru po dlouhou dobu. Tam, kde můžete očekávat entropii, místo toho vidíme vesmír, který zřejmě upřednostňuje život a inteligenci. Pomyslete na to, jaký to musel být okamžik naplnění, když Bůh mohl po tom všem vylití říci, že lidská mysl na něj nyní reaguje.

Ale schopnost volné reakce má tragédii, protože se můžeme také rozhodnout nereagovat a jít opačnou cestou.

Když jsme se my lidé stali „sofistikovanějšími“, Bůh k nám použil nové kanály, zejména proroky a duchovní vůdce, a později psané slovo. A v těchto kanálech již od nejranějších dob existují proroctví, že Pán jednoho dne přijde na svět v lidské podobě.

Proč to musel udělat? Musel předvídat, že lidé budou potřebovat tuto lidskou úroveň spojení, aby existovalo dostatek dobra a pravdy, abychom mohli činit rozhodnutí, která nás otevírají spáse.

Vraťme se k popisu Swedenborga:

„... jakmile byla všechna zjevení rozptýlena, vstoupil Pán do samotného Božského ...“

Po celý Pánův život na zemi se zdálo, že je to člověk jako my. Měl lidské tělo. Mohl být unavený a hladový. Mohl být pokoušen (i když na rozdíl od nás vždy vyhrál). V jeho duchovním životě byly chvíle, kdy živě cítil vzhled svého člověka odděleného od své božské podstaty. Jindy se tento vzhled ztenčil a jeho božství cítil silněji. Jak vyrůstal a byl pokřtěn a zahájil svou službu, musel si stále více a více plně uvědomovat, co se v něm děje - oslavu jeho lidské části. Se smrtí jeho těla na kříži už tělesná lidskost nestála v cestě. Ten vzhled byl rozptýlen. Bylo plně vytvořeno nové spojení mezi božským a lidským.

A pak je tu druhá část prohlášení Swedenborga:

„současně otevřel způsob přístupu k samotnému božskému prostřednictvím svého člověka, který byl učinen božským.“

Závoj byl roztrhaný. Staré náboženství, které postavilo rituál nad skutečné dobro a kde byl Bůh neviditelný, oddělené od lidského poznání závojem - bylo roztrháno. Nové světlo se mohlo dostat k lidem prostřednictvím nového učení Páně. Mohli bychom reagovat na Boha, který ve svém Božském člověku nyní dokážeme hlouběji porozumět a přiblížit se a milovat.

Bible

 

Genesis 1:11-25

Studie

  

11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.

12 Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

13 I byl večer a bylo jitro, den třetí.

14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let.

15 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.

16 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.

17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;

18 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

19 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a

21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

22 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!

23 I byl večer a bylo jitro, den pátý.

24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak.

25 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.